zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Amerika už nechce další Temelín

11.01.2014
Atomová energie
Amerika už nechce další Temelín

Žádný bruselský diktát, ale čistý byznys. Díky němu Spojené státy zvyšují podíl obnovitelných zdrojů energie i bez dotací.

Když ji zavřete, ušetříme, volají aktivisté ze severozápadního cípu Spojených států amerických. Řeč je o jaderné elektrárně Columbia ve federálním státě Washington, kterou místní obyvatelé viní z vysokých cen elektřiny.

Potřebné argumenty jim dodala analýza poradenské firmy McCullough Research. "Spotřebitelé mohou v případě předčasného uzavření elektrárny ušetřit 200 milionů dolarů ročně," tvrdí autor studie Robert McCullough. A doporučuje nahradit ji kombinací vodních, větrných a plynových elektráren.Ve Spojených státech se zdaleka nejedná o ojedinělý případ. Nad jadernými elektrárnami v zemi, která se jimi dlouhá léta mohla chlubit, se stahují mračna. A to navzdory optimistickým předpovědím Jaderné regulační komise (NRC), podle níž lze životnost stávajících amerických jaderných bloků prodloužit až na 80 let. Podmínkou jsou však dodatečné investice, které se počítají na miliardy dolarů.

Mnohým energetickým podnikům se proto do nich vkládat peníze nechce. Během loňského roku USA odstavily čtyři jaderné bloky. Nejstarší z nich byl v provozu 40 let, nejmladší pouhých 29 roků. Hlavní argument zní: při současných cenách plynu je levnější jaderné bloky odstavit a nahradit je plynovými turbínami.

Nejde tady ale jen o ekonomickou stránku věci. Energetická společnost Southern California Edison v červnu rozhodla o definitivním ukončení provozu dvou bloků elektrárny San Onofre kvůli nepovedené modernizaci. Na nové parogenerátory totiž nebylo spolehnutí. Elektrárnu následně pohřbily protesty obyvatel jižní Kalifornie a připomínky jaderného regulátora.

K dnešnímu dni zůstává ve Spojených státech v provozu 102 jaderných bloků, které pokrývají skoro pětinu spotřeby elektřiny v zemi. Podle ekonomického analytika Marka Coopera se riziko předčasného odstavení z provozu může týkat až 38 z nich.

Jedním z prvních na řadě je jediný jaderný blok ve státě Vermont na severovýchodě země. Také tady se sešlo více faktorů, konkrétně vysoké náklady na modernizaci a odpor lokální vlády k prodloužení provozu. Úniky radioaktivních látek totiž údajně zamořují okolní zdroje pitné vody. Majitel, firma Entergy, elektrárnu odstaví v posledním čtvrtletí tohoto roku.

V posledních 15 letech nezahájil v USA provoz ani jeden nový jaderný reaktor. Situace se změní nejdříve na konci roku 2015, kdy má být spuštěn druhý blok elektrárny Watts Bar ve státě Tennessee. První moderní reaktory nové generace v Jižní Karolíně a Georgii mají být hotové o dva roky později.

Celkem tak může do konce desetiletí ve Spojených státech přibýt pět nových jaderných bloků. Ty však nahradí jen malou část výkonu reaktorů, jež byly či budou v tomto desetiletí odstaveny.

Stejně mohou skončit i Dukovany

Případy ze Spojených států přitom mohou být varováním i pro Česko. Státní úřad pro jadernou bezpečnost bude v letošním a příštím roce rozhodovat o prodloužení provozu jaderné elektrárny Dukovany o deset let, tedy do horizontu let 2025 až 2027. To by neměl být zásadní problém. Otázkou je, co se stane po tomto datu.

Vládní velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška je ohledně dalšího provozu Dukovan skeptický. "Mám obavy o finanční a technickou náročnost dalšího prodloužení životnosti," řekl týdeníku Ekonom. Česko se tak může vydat americkou cestou - jaderné reaktory po čtyřech desetiletích půjdou do výslužby.

Podle autorů státní energetické koncepce i generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše jsou však tyto předpovědi až příliš pesimistické. Dukovanské bloky jsou prý v natolik dobrém stavu, že je bude možné provozovat minimálně do roku 2035, možná i o deset let déle.

Jaderné elektrárny mají jednu výhodu, kterou mohou i jejich nejzarytější kritici těžko zpochybnit.

Vyrábějí velké objemy elektřiny bez emisí oxidu uhličitého a jiných skleníkových plynů do ovzduší.

Výpadek elektřiny z jádra je v praxi nahrazován vyšší výrobou v uhelných elektrárnách. Právě to se stalo v Německu po vynuceném odstavení osmi jaderných bloků na jaře roku 2011. Podíl uhlí na výrobě elektřiny se poté přiblížil 50 procentům a klesající trend emisí se obrátil v růst.

Spojené státy americké naopak podíl uhlí v energetice postupně snižují, nahrazuje jej zemní plyn a obnovitelné zdroje. Díky tomu emise oxidu uhličitého v USA klesly za posledních šest let o 16 procent.

Vše se na rozdíl od Evropy odehrává bez politických deklarací typu 20 procent energie v roce 2020 získáme z obnovitelných zdrojů. "Velký podíl na americkém úspěchu má ministerstvo energetiky, které investuje z evropského pohledu nevídané částky do výzkumu a vývoje nových technologií," doplnil Václav Bartuška.

Průmysl se vrací do Ameriky

Americký úspěch vynikne ještě více po zjištění, že tamní cena elektřiny zůstává na stabilních hodnotách. Avšak například německé průmyslové podniky už platí za stejný objem spotřebované elektřiny dvojnásobek oproti severoamerickým, domácnosti pak dokonce trojnásobek.

Tak výrazného rozdílu v cenách si všímají zejména šéfové firem s vysokou energetickou náročností. Spojené státy se stávají zemí zaslíbenou pro investice do zpracování kovů, výroby chemikálií i těžkého a dopravního strojírenství.

Zatímco Ostravsko čelí riziku omezení výroby či přímo uzavření některé z tamních hutí, Spojené státy prožívají opačný vývoj. ArcelorMittal, Nucor, U. S. Steel i další ocelářské skupiny tam investují do rozšíření produkce.

Jak loni v srpnu odhadla poradenská firma Boston Consulting Group, díky nízkým cenám energií vznikne v USA do konce desetiletí nejméně dva a půl milionů, možná až pět milionů nových pracovních míst. Nové či rozšířené průmyslové závody navýší americký export o 70 až 115 miliard dolarů ročně.

Hlavním tahounem průmyslového oživení na severu Ameriky je často zmiňovaný břidlicový plyn. Přesněji řečeno dobývaní zemního plynu z netradičních zdrojů, jakými jsou například tlakem vody a chemikálií narušené vrstvy břidlic. Nadbytek plynu na trhu vedl k poklesu jeho ceny, a tím zvýšil zájem o jeho využití v průmyslu i energetice.

Podle posledních údajů Federálního úřadu pro regulaci energetiky za leden až listopad loňského roku přibyly ve Spojených státech nové energetické zdroje o výkonu téměř 13 tisíc megawattů. Není překvapivé, že s více než polovičním podílem se o to přičinily plynové elektrárny.

Na druhém místě jsou obnovitelné zdroje všech typů, na něž připadá 35procentní podíl. Podobně jako v Evropě i zde vede solární a větrná energie. Jenže bez negativních dopadů do cen elektřiny pro zákazníky.

Americké federální státy používají různé modely podpory zelených technologií, ale obecně lze říci, že větší investoři musejí o volnou kapacitu soutěžit. K nižší úrovni výkupních cen přispívají také příznivější přírodní podmínky a daňové úlevy.

Například ve slunečných lokalitách Kalifornie a Nového Mexika se výkupní cena z velkých solárních parků dostala na úrovně okolo osmi centů (1,60 koruny) za kilowatthodinu. Jen pro srovnání - solární elektrárny postavené v Česku během roku 2010 pobírají osminásobek této částky.

Během příštích měsíců budou lídři zemí Evropské unie rozhodovat o nové energetické strategii do roku 2030. Rozhodně by nebylo na škodu seznámit se s tím, jak na to jdou v jiných částech světa. A vzít si z toho ponaučení.

AUTOR: David Tramba

Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
23
9. 2020
23.9.2020 - Seminář, školení
EA Hotel Populus, Praha
11
11. 2020
11-13.11.2020 - Konference
Zámek Děčín
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí